BLOG: Čtvrté narozeniny Kvantovky & Zpráva z Haruhi maratonu

A hele. Kvantovka už má čtyři roky. Jsem myslel, že to bylo o něco později. No co už…

Kvantovka má čtyři!

Další rok za námi. Začal jsem studovat magisterské na KISKu, na které se možná vykváknu. Našel jsem si odvětví, kterému chci obětovat zbytek žívota (nebo minimálně následující dekádu), ale nemám dost vůle na to, abych se v něm zdokonaloval. Rozepsal jsem spoustu věcí, ale žádnou jsem nedokončil.

Taky bojuju s depkama. Vlastně bych se to možná odvážil nazvat počátkem reálné deprese. Míchá se ve mně velký strach z nejisté budoucnosti, spojený s naprostým nedostatkem vůle dělat cokoliv pro zlepšení mé situace. Mám svého života naprosto po krk a cítím, že nutně potřebuju změnu, ale nemám dost síly na to, abych nějakou skutečně provedl. Přihoďte trochu ryzího sebepohrdání a máte stav, ve kterém se nacházím už od jara. Hurá…

Zlepší se to? Nevím. Říkám si, že kdybych se dokopal k tomu něco dělat, tak by se můj psychický stav mohl zlepšit. Mám před sebou ještě aspoň půl roku, v lepším případě dokonce rok, státem chráněného období a za tu dobu se toho dá stihnout hodně. Za tu dobu se toho můžu naučit hodně. Můžu DOKÁZAT hodně. A ani nemusí vadit, že pro mě KISK a vlastně vysokoškolské vzdělání znamenají čím dál míň.

Ještě jsem se konečně začal trochu učit japonsky, takže… to je tu taky, no.

Nejbližší budoucnost ale, minimálně pro Kvantovku, vypadá docela slibně. Mám naplánovaných několik několik BLOGů, z toho aspoň čtyři technické a dva kulinářské. Taky se mi v hlavně rodí několik nápadů na příběhy a jestli se mi tímto povede aspoň trochu se uvést do chodu, tak bych mohl tu setrvačnost využít a trochu zase začít fungovat v lidské společnosti.

V tuto chvíli ale nezbývá, než doufat, že příspěvek k pátému výročí bude o trochu pozitivnější. Že ho budu psát jako člověk, který nejen v uplynulém roce něco málo dokázal, ale který aspoň matně vidí nějakou budoucnost, která se před ním rýsuje. Teď ale každopádně pozvedám imaginární číši a připíjím na zdraví Kvantové zahrádky Vesmírného vola. Snad na ní zase jednou vyroste něco pěkného.

Proč mi přijde, že sem pořád píšu to samé?

Teď jsem se podíval na předchozí výroční příspěvek a všiml jsem si, že jsem se tam tehdy rozplýval nad Pokémon GO. To už taky docela dlouho nehraju…

Taky ale ještě přihodím jedno téma. Vzpomínáte si jak jsem tu před pár měsíci vzpouzel s anime maratonem?

No, tak nakonec se odehrál. 16. června jsme se já, Iri, vfvg, Kapi a Venca sešli u nás v knihovně, vybalili jsme daťák a až do 7 do rána jsme se dívali na The Melancholy of Haruhi Suzimiya. Původně nás sice mělo být víc, ale všichni měli najednou z nějakého důvodu moc práce…

Ale tak co, no. Jako testovací akce to i tak fungovalo docela dobře. Teda Kapi nás chvíli po začátku opustil, ale jinak dobrý. Na začátku jsem odprezentoval velmi narychlo spíchnutou historii Kyoto Animation, vybalili jsme junk food a už se jelo. Venca dokonce donesl nějaký subscription box s japonskýma sladkostma a něco málo jsme i vyzkoušeli. Taky pizzu jsme si v průběhu večera objednávali. Takže jo. Docela v pohodě večer.

Bohužel jsme se ale dívali pomaleji, než jsem původně zamýšlel, takže jsme museli začít vypouštět epizody. Jako první padla za vlast Endless Eight, ze které jsme si pustili jenom sotva dost na to, abysme pochopili ten koncept. pak jsme taky museli vypustit tu bitvu s ajťáky, kulturní festival a vlastně i celé Dobrodružství Mikuru Asahiny.

To je jeden z důvodů proč mi to tak trvalo. Původně jsme se na to měli v plánu dodívat. A možná to i uděláme, ale už mě nebaví čekat.

Nakonec to byl ale fajn večer/noc/ráno. Bylo trochu zvláštní potom vylézt z knihovny, naprosto rozlámaný, a dívat se na ty normální lidi, co žijí normální životy, normálně se vyspali a jedou normálně do práce. Připadal jsem si trochu jako na jiné planetě. 😀

A co jsem si z té akce odnesl? Především, že něco takového chci udělat znovu. Možná ale vyberu kratší seriál. Taky že veganpikant pizza od Doktora není dobrá. Ne že bych měl něco proti veganské kuchyni (sotva můžu, když maso skoro nejím), ale tahle konkrétní pizza je prostě vymyšlená špatně. Je to trochu jako kdybyste na pizza těsto vylili zavařovačku leča. Naprostý zeleninový overkill, který úplně zabíjí pizzovost celého jídla. A když jsme u poživatin, tak ani levné sake není dobré. s vfvg jsme jedno koupili na jisté docela velké vietnamské tržnici v Brně (o které jsem, myslím, ještě stále nic nenapsal), ale řekl bych, že to byl nejspíš asijský ekvivalent krabičáku. Každopádně to páchlo jako sojovka a chutnalo to velice podobně. Nakonec jsem toho po akci doma asi půlku vypil, ale v pokojové teplotě to bylo téměř nepoživatelné.

Každopádně ale dobrá akce. Určitě zkusím ještě něco vymyslet. Možná budu dokonce u nás v knihovně dělat přednášky z japonské popkultury, ale ještě to není jisté. NĚCO se ale snad dít bude.

Čtu si to po sobě a najednou jsem si uvědomil, že se možná nemám až tak hrozně. Možná je to jenom můj vrozený pesimismus.

Čas na muziku. Na tady tuto japonskou dámu jsem narazil úplnou náhodou, ale minimálně tento jeden kousek je docela poslouchatelný.


Ano, stále si frčím v osmdesátkovém popu. Pořád mě to nepustilo a nejspíš ještě dlouho nepustí.

Čas tento příspěvek uzavřít. Večer jdeme s bráchou a jeho kamarády na Valeriana. Jsem zvědavý jaké to bude. Možná sem o tom pak taky něco napíšu. A taky zvažuju, že půjdu v neděli na Dunkirk, ale to si ještě musím promyslet. Každopádně zatím čau!

Image Sources:
[Danbooru]
[Danbooru]
[Danbooru]
[Danbooru]
[Danbooru]

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s