BLITZ: Zase si hraju na food blog…

Veselé Velikonoce! Poslední hodinu z velikonoc! Necelou. Spíš poslední minuty. Prokrastinace je svině…

Dneska se po hodně dlouhé době podělím o jeden recept. Ne že bych nevařil, ale většina mých jídel je spíše monotónní výživou, zaměřenou na dodání co největšího počtu živin za co nejmenší peníz. Tím pádem tedy většinou není o čem psát. „Tak dneska jsem měl špagety s rajčatovou omáčkou a sójovými kostkami.“ „A dnes zase.“ „Dneska změna, dnes jsem tam taky přihodil trochu papriky.“ Poslední dobou se sice tuhle jednotvárnost snažím nabourat tak často, jak to jenom jde, ale až doteď jsem neměl nic, o co bych se mohl/chtěl/měl náladu podělit.

Zítra sem zkusím hodit docela fajne oběd, který se mi dneska povedlo stvořit, ale napřed se podělím o počin, který byl na svět přiveden minulý týden. Na svědomí ho má Kubar, jeden z mých drahých spolubydlících a člověk, který by ve světě s trochu jinými fyzikálními zákony byl nejspíš alchymistou. Nezřídka se stává, že v pozdních večerních nebo brzkých ranních hodinách dostane nějaký nápad, na dvě hodiny se zavře v kuchyni a buď ji utopí v oblaku dýmu, nebo, a to se popravdě stává mnohem častěji, vytvoří něco vskutku úžasného.

Příkladem toho je i dnešní zákusek. To jsme tak jednoho večera seděli v pokoji, na klíně laptopy a oba jsme zevlili. Z ničeho nic se mě zeptal, jestli nevím jak se dělají takové ty krekry, kterým se u nás říká čínská/japonská směs. Proběhlo pětiminutové googlení a dostali jsme se k pojmům Senbei a Arare. Jedná se o rýžové sušenky, ty první jsou zhruba o velikosti cookies, druhé spíš velikostně připomínají podzemnici olejnou. Chvíli jsme vedli debatu o tom, že nemáme potřebné přísady, ale nezdálo se, že by to na něj mělo valného vlivu, neboť se po chvíli zvedl a zmizel v kuchyni s tím, že jde vařit rýži. Po nějaké době se vrátil a přinesl tohle:

Jsou to v podstatě jenom zapečené kuličky rýže s moukou. Samo o sobě to chuť má jenom velmi jemnou, ale dá se to dochutit vším možným (viz níže). S Kubarem jsme se shodli, že je to ideální zobání k čaji. Tady je recept:

rýžové kuličky

  • 1 díl vařené rýže
  • 1 díl kukuřičné mouky (polohrubé?) (nepovinné)

Postup je až dementně jednoduchý: uvařit rýži, udělat kuličky, na 10-15 minut do trouby. Nejsem schopný vám říct jakou teplotu, protože na bytě máme starou plynovou troubu a ta má jenom dvě nastavení: příliš málo a příliš moc.

Možnosti dochucení:

  • sojovka
  • wasabi pasta
  • cukr

Dá se to buď namáčet, nebo to můžete nacpat přímo do kuliček před pečením. Et c’est ça.

A ještě muziku. Jsem osmdesátkovej maniak a bavili jsme se tak trochu o Japonsku, takže sem hodím skladbu z alba My Heart in Red z roku 1989 od zpěvačky jménem Mari Iijima.


Mám rád osmdesátkovej pop. Klidně mě za to odsuďte.

Tak já zase pádím. Ahoj!

Image Sources:
[Konachan]
[Me!]
[Konachan]

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s