BLOG: Můj první půlrok s foťákem na film… UPDATED

…a taky možná poslední. Začínám pochybovat, že to byla rozumná investice.

Dnes nepůjde ani tak o fotky samotné. Stejně jsem je nechal v Brně, takže je nemám jak naskenovat. Spíš bych se chtěl podělit o takové menší prozření.

Update 13. 3. 2017: Na základě požadavků čtenářů (Já mám čtenáře? Věřte mi, že mě to překvapuje stejně, jako vás) jsem do článku přidal malou galerii mých fotek (Detaily níže).

Třicet pět milimetrů (ne, o té hře fakt nemluvím)

Od začátku jsem věděl, že focení na film je drahé, ale až včera mi došlo jak moc.

Nechápejte mě špatně. Pořád mám moji Praktiku rád. Líbí se mi jak vypadá, jak se drží, jak se ovládá. Líbí se mi, že jsem díky ní začal svět okolo sebe vnímat jako malířské plátno. Že jsem se na něj začal soustředit. Že jsem o něm začal přemýšlet v kontextu kompozice záběru. Miluju ten pocit, když přiložím oko k hledáčku, zkontroluju osvětlení, přizpůsobím clonu a začnu ostřit. Hrozně žeru způsob, jakým v Karl Zeiss Jena vyřešili ostření. A nejen to. Můj foťák je plný různých řešení, která jsou geniálně jednoduchá a dokonale funkční. A v neposlední řadě taky miluju ten pocit, když si z fotolabu donesu vyvolané fotky, roztrhnu tu obálku a začnu si je jednu po druhé prohlížet. Ani jedna není dokonalá. Na každé vždycky najdu nějakou chybu. Ale v tom je to kouzlo. Absence elektronických pomocníků způsobí, že se fotografovy ruce, aktuální stav mysli, to jestli je mu třeba zrovna zima apod. promítnou do výsledného snímku daleko víc, než u jakéhokoliv moderního přístroje. No a pak je tu samozřejmě ten omezený počet políček na cívce. Na digitálech můžete bouchat snímky jak Baťa cvičky, ale na jeden film se vleze maximálně 36 fotek. Et c’est ça. A jasně, můžete mít víc foťáků nebo prostě vyměnit cívku a pokračovat, ale nic neumožňuje fotit tak rychle jako s digitálem a v mnoha případech je to dobře. Člověk si pak daleko víc váží každého snímku, dá si na něm víc záležet a taky fotí jenom věci, které za to opravdu stojí.

Tu poslední větu nazvu oslím můstkem a hodím sem menší vyúčtování. Je tu totiž jedno velké „ale,“ které ze sebe potřebuju dostat.

Můj foťák, Praktica BCC Electronic, mě na Aukru stála cca 700 Kč. Jediný dostupný režim je Auto (B čas a mechanickou šedesátinu nepočítám), ale znamená to jenom, že si sám nastaví čas. ISO, clonu, ostření a, samozřejmě, stabilizaci obrazu si pořád dělám sám. V našich zeměpisných šířkách se jedná o sběratelský kousek, neboť tento konkrétní model byl určen pouze pro východoněmecký trh. Tím pádem se už tak nízká cena stává ještě rozumnější, neboť ji vyvažuje hodnota (kterou soustavně ničím tím, že ho místo vystavení ve sbírce používám k focení, ale to mě až tak nežere). Sedm stovek je ale pořád sedm stovek. Na chodníku to nenajdete.

Jedeme dál. Cívka filmu stojí, v závislosti na druhu a vlastnostech, cca 100-200 korun. Černobílý ISO 200 film je zhruba za 120, barevný třeba za 150 a černobílý ISO 400 už leze spíš k těm dvěma stovkám. Vyšší ISO stojí ještě víc, ale takovými filmy se zatím nezabývám. Nezní to jako moc, ale musíte si k tomu připočítat vyvolání, které stojí, dejme tomu, další 300-400 penízků.

Reálná cena běžné cívky, která, jak jsem zmínil výše, obsahuje přibližně 36 políček, se tedy pohybuje někde okolo pětikila. Skoro 14 korun za fotku, nepočítaje cenu foťáku samotného a baterie, která pohání měřák okolního světla. Ta sice vydrží měsíce, ale zadarmo taky není. Aktuální stav je takový, že první dofocený film mám vyvolaný, další dvě plné cívky čekají na zpracovaní a asi ještě chvíli čekat budou. Čtvrtá, prázdná cívka leží zabalená na stole a já nemám sílu vložit ji do foťáku.

Proč?

Protože už teď mě to celé stálo víc, než bych rád. Moje celkové výdaje na focení za poslední půlrok, a to foťák do ruky beru jenom velmi zřídka, jsou následující:

  • Foťák: 700,-
  • 4x baterie LR44: Já nevím. Dejme tomu 80,-
  • 4 cívky filmu: přibližně 570,-
  • Vyvolání 1 cívky (fotografický obchod naproti gymnázia kousek od Mendláku v Brně): 360,-
  • Celkem: 1710 Korun českých, včetně DPH

Kdybych si nechal vyvolat ještě ty dvě plné cívky a jednu prázdnou, což stejně dřív nebo později udělám, vyšplhá se celková cena na závratných 2790,-

To je víc, než měsíc jídla, včetně občasného alkoholu a podobných drobných radostí. Pochybuju, že je mezi vámi jediný člověk, který by nad takovou částkou jen tak mávnul rukou. Tři tácy za půl roku provozu jsou dost. To je bez debaty.

Ale dejme tomu, že budem pracovat jenom s penězi, které jsem do toho už nacpal, tedy 1710 Kč. Chtěl bych vám představit jednu konkrétní věc, kterou jsem si za ty prachy mohl koupit.

Před pár týdny jsem se bavil s kamarádem o foťácích a s údivem jsem zjistil, že dobrá starší digitální zrcadlovka se dá sehnat velmi levně. V návaznosti na to jsem vletěl na eBay a nevěřil jsem vlastním očím. Dosud jsem žil v přesvědčení, že rozumně moderní DSLR foťáky, i použité, se neprodávají za míň, než 5 000. Co jsem ale viděl, byla těla za 5-7 kil a kompletní sety za dvanáct stovek. Jasně, byly to 8-10 let staré modely, ale měly snímací čipy s rozlišením okolo 10 megapikslí, solidní baterky, sloty na moderní paměťové karty… většina z nich neuměla točit video a HDR taky neviděly ani z vlaku, ale to jsou zbytečnosti. Točit můžu mobilem.

Čas ubíhal a většina nabídek se úspěšně prodala. Těla, převážně typu Nikon D60, za 8-15 stovek, a sety, např. Canon EOS Rebel XSi, za ceny od 1 700,- nahoru. Objektivy se tam dají sehnat taky docela levně, takže kdybych si obě tyto části koupil zvlášť, mohl jsem se v pohodě vlézt do dvou tisíc. Za dva litry jsem mohl mít naprosto dostačující digitální zrcadlovku.Mohl jsem mít foťák, se kterým bych dokázal vše, co s Praktikou, a víc. Za jedno focení bych mohl vycvakat třeba 200 snímků a rovnou si je po sobě zkontrolovat na displeji. Žádný film, který bych musel dávat na týden z ruky, aby mi ho někdo jiný vyvolal. To očekávání je sice nádherné, ale vrcholně nepraktické. A mohl bych fotit, co bych jenom chtěl! Nehrozilo by, že mě někdo nahlásí na policii, když vyfotím něčí katrovačku s konopím, nebo že si udělá kopie pro sebe, když se mu náhodou zalíbí dívka nebo chlapec, které jsem blikl. Je to jenom mezi mnou, mým foťákem a počítačem. Já sám rozhoduju, komu co ukážu nebo pošlu. A to jsou výhody, které jasně a nepopiratelně mluví proti focení na kinofilm.

Navíc pokud se na digitálu nic nepokazí (což, přiznejme si, je u 10 let starého kusu možné), nebudu do něj muset vrážet žádné další prachy. Žádné nové cívky, nebo vyvolávání. Pořizovací cena je také víceméně cenou konečnou.

Takže bych rád využil tuto příležitost a všem, co mě od focení na film odrazovali, bych rád vzkázal toto: Měli jste pravdu. Je to krásné a romantické atd., ale nepraktické a zatraceně drahé. Jenom jsem si to asi, jako ve všem, potřeboval zjistit sám.

Update: Přikládám malou galerii naskenovaných fotek, které jsem zachytil. Bohužel se můžu podělit pouze o fotky z první cívky, protože nic jiného nemám vyvolané (Detaily výše. Tento článek není primárně o fotkách, takže vám to nebudu zlehčovat). Všechny jsou z podzimu 2016 a pořídil jsem je při dvou různých příležitostech. Většina pochází z Beskyd ze Svatby Iswidy a Kapiho a těch pár zbývajících jsem pořídil v okolí mého bytu, když jsem se šel projít, po cestě do Brna a tak. Během skenování přišly o trochu kontrastu a mně se s tím nechce plácat, takže je sem dávám tak, jak jsou. Jestli se chcete podívat na originály, dejte vědět. Mám je v Brně a můžem se dohodnout.


Fotografie, které sem umísťuji, jsou, na rozdíl od většiny originálního obsahu na Kvantovce, zveřejněny pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci (CC BY-NC-SA), některá práva vyhrazena. Pokud jste se poznali na některé z fotografií a vadí vám, že byla vaše tvář vystavena takto veřejně, prosím kontaktujte mě pomocí některé z možností, zmíněných na stránce O mně a můžeme se dohodnout na zamlžení vaší tváře, nebo na vymazání snímku.

Muzika. Vyšla nová Zelda a všichni jsou z ní naprosto hotoví. Já taky. Takže si dovolím vám nabídnout CD s orchestrálními verzemi nejslavnějších kousků sountracku napříč všemi Zelda hrami kromě té nejnovější, které Nintendo před časem vydalo při příležitosti pětadvacátého výročí značky:


Je to boží placka. Už 2 měsíce ji poslouchám pořád dokola a ještě mě nezačala nudit.

A já zase pádím. Tak čau.

Image Sources:
[Konachan]
[Konachan]
[Konachan]
[Danbooru]
[Konachan]
[Konachan]
And me… 😀

Advertisements

2 komentáře: „BLOG: Můj první půlrok s foťákem na film… UPDATED

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s